Tak za prvé, velký vliv na osobnost (a tedy pak i na přístup k výchově) má pořadí narození. Prvorozené dítě bude mít pravděpodobně jiné vlastnosti než druhorozené, tak s tím počítejte. Více informací o této problematice můžete najít např. v knize Sourozenecké konstelace (Kevin Leman, Portál 1997) nebo Smysl života (Alfred Adler, Práh 1995).
Osobnost dítěte se nejvíc utváří do jeho 6 let, z toho vyplývá, že pokud je prvnímu dítěti více než 6 let a vy se rozhodnete pořídit mu sourozence, rozdíl mezi prvním a druhým už je tak velký, že se můžou oba chovat jako jedináčcci (a vy byste měli opět s touto variantou počítat a přizpůsobit styl výchovy).
Hodně důležité je si uvědomit, že vy se sice na mimino těšíte, ale co jeho starší brácha/ségra? Nemusí nutně sdílet stejné pocity, dokonce naopak - v očích staršího přichází někdo, kdo částečně zabere jeho místo, navíc se prvorozeného nikdo neptal, jestli chce nebo nechce sourozence, prostě mu ho najednou přivedete domů. Může se tedy stát, že prvorozený nepřijme sourozence vůbec dobře. Jak se tedy chovat, aby byla situace doma co nejvíc v pohodě?
1) Připustit pocity staršího dítěte
- nepopírat emoce dítěte - když mu budete neustále předkládat, jaká emoce je "správná", může se naučit emoce raději nevyjadřovat, protože pozná, že rodiče to nechtějí slyšet, což může vést až k neurózám. Zejména jsou nebezpečné věty typu: "Ale tak podívej, jak si pěkně spolu hrajete, tak proč tady bráchu nechceš?"
- nikdo na světě nechce slyšet (ani dospělí), že ho má jiný člověk stejně rád jako někoho jiného ("Ale vždyť já vás mám ráda oba stejně!"), místo toho raději potvrzovat výjimečnost vztahu k prvorozenému ("Ty budeš vždycky moje první dítě!")
- to, že se dítě neprojevuje, neznamená, že je ok, proto s ním mluvte, mluvte, mluvte!
- nechte dítě vyjádřit se, i když s jeho názorem nesouhlasíte
- všechny špatné emoce musí jít ven!
2) Nesrovnávat a nenálepkovat
- NIKDY!
- sourozenci nemusí být nutně kamarádi, tak se na tuto variantu příliš neupínejte
- děti se často srovnávají samy, a to hlavně, když je odezva - v tomto případě bagatelizujte vyřčené srovnání, pokud chcete atmosféru zklidnit
3) Nenutit půjčovat
- děti nemají představu vlastnictví cca do 2-3 let
- pokud ho budete nutit půjčovat, vyjadřujete tím nerespekt k vlastnictví a k dítěti samotnému
- cca do 3 let nepotřebuje stejně staré děti (žádný socializační efekt)
- jednoznačně určete vlastnictví hraček sourozenců
- se starším vybrat hračky, které může přenechat mladšímu, pořád ale chránit staršího!
- ukazovat výhody půjčování, podporovat toto umění (děti se nejvíc učí nápodobou), ale nenutit!
- děti nepotřebují stejné věci/množství, každé může mít úplně jiné potřeby, proto se ptejte: "Co ty potřebuješ?"
4) Vyhradit si čas jen na jedno dítě
- důležité hlavně pro starší dítě, to totiž vnímá úbytek času, nikoli mladší, které se již do dané situace narodilo => starší dítě potřebuje tento bod mnohem víc než mladší!
- vyřeší se tím hodně žárlivosti
- potřebujou to i děti výrazně starší, např. i 10leté
- např. den jen s mámou nebo tátou, alespoň 1x/týden celý den nebo každý den 1 hodinu jen s jedním rodičem, vyplňte čas aktivitami, které jsou pro dítě příjemné, nikoli třeba děláním domácích úkolů
- důležité je zajisit, aby do vyhrazeného času se starším nelezlo mladší dítě! (dát ho na hlídání babičce, tátovi, ...)
Konflikty mezi sourozenci
- nedělat soudce, ale mediátora ("Co chceš?" "Jak si to představuješ?"), jinak toho soudce budou děti potřebovat k vyřešení svých konfliktů neustále, kdežto mediátorským přístupem se časem naučí tyto otázky pokládat sobě navzájem a společně problém vyřešit i bez zásahu třetí osoby
Další praktické rady
- oddělit hračky
- starší musí mít svůj prostor, kde si může bezpečně a nerušeně hrát (aniž by mu tam mladší sourozenec vpadnul), např. pokoj, kde se může zavřít, když chce, koutek, kam se mladší (zatím) nedostane atd.
- respektovat soukromí staršího dítěte před tím mladším
- samostatný pokojík pro každého sourozence je obrovskou pomocí (nároky na soukromí začnou mít děti cca v 9 letech)
- vysvětlování je neefektivní způsob komunikace, dítě by mělo mluvit víc než já (pokud už mluví :))
- o konfliktních situacích se bavit v klidových situacích
- slova nikdy nemají takovou váhu jako činy!
Příprava staršího na příchod mimina
- netvrdit, že to bude super, pouze mluvit o reálné situaci
- když budu dělat něco s miminem, neodhánět starší dítě, raději ho do aktivit zapojit
- do věku 6-7 let potřebuje dítě jednoho dospělého pro sebe, nelze tedy uspokojit plně potřeby obou dětí
Mně osobně nejvíc utkvělo v paměti to, že mají mít děti oddělené hračky a starší svůj prostor, kde může "introvertit", když potřebuje, pak taky to, že je to vlastně ten starší, kterého bychom měli víc opečovávat (minimálně psychicky), a v neposlední řadě jsem změnila rétoriku směrem k Papouščeti ohledně příchodu Lvíčete. Nevědíc jsem mu říkala právě to, jak bude skvělý, že si bude mít s kým hrát atd. No a od tý doby, co mu to netvrdím a jen realisticky mluvím o miminu, tak najednou začlo hlazení a pusinkování pupku a zájem o mimino obecně nabral úplně nový (přívětivější) směr! Těžko říct, jestli to není způsobeno jen přibývajícím věkem prvorozeného, to se ale nikdy nedozvíme.
Jestli máte nějaké zajímavé zkušenosti s výchovou sourozenců, budu ráda, když je napíšete sem do komentářů nebo na sociální sítě Papouchovo (FB, IG)
Žádné komentáře:
Okomentovat