00:00
Jdeme si s přítelem lehnout, oba úplně vysílení z tapetování Papouščí skříně. Později se ukázalo, že ono tapetování možná přispělo k tomu, že se Papoušče vylouplo dřív. Slyšely jste něco o tom, že by těhotný neměly věšet záclony (= neměly by obecně zvedat ruce nad hlavu)?
01:30
V posledním trimestru jsem často četla informace o tom, jak poznat, že je to tady, a tajně doufala, že všechno začne zlehka kontrakcemi. Nakonec mě v noci vzbudila lehká bolest v kříži (jako když to máte dostat). I řekla jsem si, že si alespoň dojdu na záchod, abych nemusela vstávat pak ráno. A jak jsem se zvedla z postele, už mi tekl čůrek plodový vody po noze. Žádný potoky, ale pokud nemáte problém s únikem moči, tak vám je jasný, že nic jinýho to být nemůže. Vzbudila jsem tedy po hodině a půl spánku přítele s tím, že pojedem. Chudák, byl z toho celej v šoku a začal trochu panikařit. Uklidnila jsem ho, ať se sbalí, že si mezitím dojdu ještě na záchod.
02:00
V dnešní době už neni nutný podstoupit před porodem klystýr. U někoho ani není důvod, protože tělo se často před porodem pročistí samo. To byl i můj případ. Pěkně doma v klídku jsem si došla na velkou (předporodní průjem), proto jsem se ještě i osprchovala. Teplou vodou jsem zřejmě trochu popohnala kontrakce, které začaly být zřetelnější, v tu dobu ale nijak bolestivé. Přítel dostal za úkol najít a stáhnout aplikaci do telefonu na jejich měření. Nakonec jsme použili tu s názvem Contractions (zdarma na iPhone). Ve chvíli, kdy jsme vyráželi do porodnice, už aplikace hlásila cca minutové kontrakce po cca 7 minutách. Podle rad porodních asistentek jsme měli vyrazit na naši hodinovou cestu ve chvíli, kdy mám kontrakce po 10 minutách ...
02:45
Hurá, přijíždíme do porodnice v Příbrami! Cestou se pěkně vystupňovala bolest při kontrakcích, také se zvýšila jejich četnost (při příjezdu cca po 3 minutách) a jejich délka (víc než minuta). Když vyšla sestra z porodního sálu a viděla mě se svíjet skoro na zemi, řekla jen, ať nic neříkáme a jdeme dál :D Mimochodem, cestu jsme 2x nacvičovali a vždy trvala hodinu. Tentokrát jsme to stihli za 45 minut. Jdu hned na příjem, kde mi nahrávají ozvy (tzv. monitor) a mezi kontrakcema taky papírujeme. Naštěstí nemusím při monitoru ležet, stejně ale nepomáhá nic. Divný bylo, že se mnou na příjmu nemohl být přítel, který tedy čekal těch úmorných 30 minut za dveřmi.
03:05
Podle zpráv od mého gynekologa to nevypadá, že bych měla rodit, protože čípek byl ještě převčírem absolutně nezkrácený, děloha bez stahů. Sestry jsou skeptické a říkají, že mě prohlídne doktorka a pak se uvidí, co se mnou. Já měla teda jasno.
03:15
Doktorka, zprvu velmi skeptická k tomu, že bych měla snad rodit, mě prohlídla, usmála se a říká: "Vy jste úplně otevřená, můžete jít rodit!" Přesunuju se tedy, tentokrát už i s přítelem, na porodní pokoj. Jsem mile překvapená, že jsem dostala ten s vanou, který jsem strašně chtěla. Vanu doma nemám, tak se těším, jak ji využiju aspoň pro přežití těch nesnesitelných kontrakcí. Nakonec jsem tam vlezla asi tak na 30 sekund a zase vylezla, protože mi teplá voda tak akorát přivodila další průjem.
03:30 - 04:30
Na porodním pokoji se snažím najít pozici, která bude nejpříjemnější. Zkouším sprchu, vanu, porodní stoličku, přítel nabízí masáž zad, která je mi ale vrcholně nepříjmná (vlastně je mi nepříjemný jakýkoli dotyk mýho chlapa - zřejmě mi nevyhovuje ten mužskej element u tak ženský záležitosti, jakou je porod). Nakonec se, po druhém vyprázdnění na wc, uvelebuju v naprosto nevyhovující pozici opřená o porodní stoličku a ohnutá břichem dolů. Pryč jsou ty rady z předporodních kurzů, že pozice, ve které visí břicho dolů, je sice většinou ta nejpříjemnější, ale taky nejméně vhodná. Porodní asistentka mi mile vysvětluje a žádá mě, abych se zkusila napřímit, že mimino musí ještě sestoupit trochu dolů, abych ho mohla začít vytlačovat. Po chvilce se s vypětím všech sil zavěšuju do lana a chvíli plním její přání. Moc dlouho jsem to ale nevydržela a cca v půl 5 se přesunula na porodní křeslo, protože jsem si prostě už potřebovala lehnout.
04:30 - 04:50
Přišla paní doktorka, která mě znovu prohlídla a usoudila, že už můžu začít tlačit. Ona i porodní asistentka se bojí, že se natrhnu, protože jsem úzká. Doktorka se mě ptá na preventivní nástřih. Nejsem schopná se rozhodnout, tak to nechává být. Na poprvé se mi Papoušče vytlačit nepodařilo - za prvé jsem to neudejchala a za druhé jsem nebyla zvyklá na ten divný pocit dole. Strašně už ale chci, aby bylo mimino venku, protože ty kontrakce jsou vážně děsný a vím, že jakmile malýho porodím, bude klid. Sbírám tedy síly a při další kontrakci řádně tlačím, přinadechuju, ta skvělá paní porodní asistentka mě drží za ruku a říká něco ve smyslu toho, že Matoušek už je skoro venku ...
04:50
Papoušče vylétlo a začíná zpívat (své oblíbené "né, né, né")! Ihned mi ho přikládají na hruď, pupeční šňůra ještě tepe. Nikdo kromě malýho nebrečí.
05:00
Doktorka se přítele ptá, jestli přece jen nechce přestřihnout šňůru. Ten odmítá, což mu nikdo nemá za zlé. Malého pak dávají hned vedle na vyhřívaný pult, kde ho váží, prohlíží, táta podepisuje a tak. Mezitím rodím placentu, což je otázka chviličky a stačilo jen lehce zatlačit, asi jako na záchodě. Nic nebolí, nemám žádná poranění, i ta hráz to dala. Papoušče bylo šikovné a už od mala si váží svojí mámy :) Nechávám si placentu ukázat a vysvětlit, kde co je a jak to všechno funguje, což mě opravdu zaujalo. Po tom všem se do mě dává neskutečná zima, celá se klepu. Asi to bude tím, že jsem celou dobu nahatá, nějak jsem si na ten porod zapomněla oblíct košilku, co ji mám s sebou v tašce.
05:00 - 07:00
2 hodiny po porodu musím ještě ležet na sále. Sžíváme se s malým. Taky se mi chce strašně čůrat, což byla nakonec ta nejpotupnější situace, protože mi nedovolili dojít si na záchod a dali pode mě misku. Bléééé.
Oblékám se do noční košile, sestra mi pomáhá nasednout do kryplkáry a nějaký nemocniční chlápek mě veze o patro výš na oddělení šestinedělí, kde dostáváme nadstandardní pokoj (o který jsme si řekli, jelikož jsme ještě vychytali promo akci, kdy byly nadstandardy zadáčo) a krásných pár dní s miminem a hnusným jídlem :D
Pár dní po porodu nechci o téhleté akci ani slyšet a představa, že bych měla ještě někdy rodit, mi přijde úplně mimo. Nicméně pár týdnů po porodu už jsem vysmátá, klidně bych si to zopakovala a v hlavě mi zůstalo jen to, jak to vlastně bylo jednoduchý a v pohodě. Říká se, že porod je stejnak hlavně o nastavení v hlavě. Tak odhoďte strachy a místo toho se těšte, že konečně uvidíte, jak to malý, co vás zevnitř kope, bude vypadat. A věřte tomu, že to bude naprosto v pohodě, i kdyby ne tak rychlý, jako jsem to měla já :)
Klíčové poznatky:
- I prvorodička může porodit během 3,5 hodin.
- Hodinová cesta do porodnice se dá zvládnout i ve chvíli, kdy je porod na spadnutí.
- Orientační váha mimina podle ultrazvuku je fakt jen orientační, mně říkali, že už má přes 3 kg, a nakonec se mi narodil drobek s necelými 2,5 kg.
- To, že na gyndě zjistí, že se dole nic neděje, ještě neznamená, že nemůžete druhý den rodit.
- Kontrakce bolí víc než porod (alespoň teda v mém případě).
- Přítomnost chlapa u porodu nemusí být každé z nás příjemná, nicméně i tak bych ho tam chtěla, už jen kvůli tomu posluhování :)
- Jakmile je venku hlavička, je sice vyhráno, ale ramena taky nejsou příjemný ...
- Porod placenty vůbec nebolí a ani není nijak nepříjemný.
- Může vám být při porodu blbě od žaludku - mně bylo třeba celou dobu na blití. Radši tak měsíc před porodem jezte střídmě. Hlavně si nedávejte k večeři pečenou krkovici se šťouchanejma bramborama - ještě teď ji cejtim! :D
P.S.: Pokud byste někdo z vás byl ochotný sepsat svůj porod, dejte vědět, ráda bych sem hodila pár dalších příběhů, samozřejmě klidně anonymně!
Žádné komentáře:
Okomentovat