Tělo po porodu

To, že se s ženským tělem dějou během těhotenství psí kusy, je celkem známej (a mnohdy viditelnej) fakt. Ne všichni (a hlavně ne chlapi) si ale dokážou představit, co se s naší tělesnou schránkou děje potom, co "vrhneme". Každá ženská je jiná, stejně tak jako každej porod je jinej, proto i každý tělo bude po porodu reagovat jinak. Pro představu ale uvádím seznam libůstek, s kterými jsem byla konfrontovaná já sama:

Pár dní po porodu

Bolest v podbřišku - druhý den po porodu mě celkem dost bolelo celé břicho od pupíku dolů, to asi jak se začla stahovat děloha. Že to ale bude až tak bolet, mi nikdo neřek. Při zvedání z postele jsem postupovala snad ještě pomalejš, než když jsem měla buben. Bála jsem se, že jakýkoli prudší pohyb by mě snad roztrhl.

Suchá kůže - několik dní po porodu jsem měla extrémně suchou kůži. Nijak to nesvědělo, ale na pohled nic moc. Jak stará babka.

Lalok pod pupkem - nevím proč, ale strašně jsem se vyděsila, když jsem při sprchování po porodu viděla ten pohupující se lalok pod pupíkem. V tu chvíli mi připadalo, že už tam zůstane navěky. Hrozně divnej pohled. Ale nebojte, naše těla jsou úžasný a i s takovou "parádou" si dokážou poradit!

Bolest mezi nohama - celkem logický, že jo. Můj porod byl naprosto v pohodě, nikde ani škrábnutí, natož šití, i přesto mi ale jízda autem domů 3 dny po porodu nebyla zrovna příjemná díky lehké bolesti tam dole. Nechci si ani představovat, jak musí trpět ty, které to tak lehké neměly!

Šestinedělí

Mizející lalok pod pupkem - 3 dny po porodu jsem začla nosit stahovací kalhotky a musím říct, že se to vyplatilo! Asi tak 2 týdny po porodu jsem neměla po tom nevzhledným třesoucím se laloku ani památky! Neuvěřitelný, co naše těla dokážou!

Očistky - cca 2-6 týdnů krvácíte. To je asi výkupné za těch předchozích 9 měsíců bez starostí :D Mně se to zastavilo za cca 3,5 týdne s tím, že cca po 2 týdnech už to bylo fakt jen zlehka.

Linea nigra - to je taková ta tmavá čárka na břiše směrem od pupíku dolů. V těhotenství jsem se jí úspěšně vyhla, naskočila ale po porodu! Asi aby mi ještě nějakej čas připomínala, že jsem rodila. Zmizla asi tak kolem 4. měsíce po.

Zima - v šestinedělí mi byla furt zima. Nevim, jestli jsem se tak namlsala teplýho vzduchu v porodnici, každopádně lidi chodili venku v kraťasech a já nabalená v bundě.

Noční pocení - strašně jsem se každou noc zpotila. Měla jsem to tak i během menstruace. Asi ty samý hormony.

Zánět v prsu - to prostě jindy než když kojíte nezažijete. Bolest v prsu, zčervenání, horečka kolem 38 stupňů. Pomohl klid na lůžku, obklad z tvarohu a odstříkávání. Naštěstí byl zánět druhý den pryč, ale často trvá mnohem dýl. Tak bacha na něj a jen co ucítíte tlak v prsou, běžte odstříkat!

Nalitý prsa - v šestinedělí si produkce mlíka ještě tak ňák dělá, co chce. Já musela imrvére odstříkávat, jinak bych asi brzo vzlítla, jaký jsem měla (bolavý) balóny. Nebojte, pak si to sedne a už nebudete potřebovat ani prsní vložky.

Úbytek na váze - zřejmě díky kombinaci kojení-starání se o dítě-málo času na jídlo-procházky s kočárem šla váha hodně rychle dolů. Asi tak týden, možná týden a půl po porodu už jsem byla na svým.

Poporodní deprese - slabou chvilku jsem měla hned druhý den po příjezdu z porodnice domů. Všechno bylo doma špatně, nevyspalá, příbuzný prudili s "dobrýma" radama ... Partner mě naštěstí podržel, i když ho moje fňukání štvalo. Tímto mu děkuju, že to nenechal rozjet a ustáli jsme to díky němu oba!

Nulová fyzička - i banální procházka po rovince byla docela záhul. V kopci jsem musela zastavit a prodýchat. Díky pravidelným dlouhým procházkám s kočárem v tempu se mi ale rychle vrátil dech.

Úbytek chlupů na břiše - v těhotenství mi rostlo celkem dost chlupů na břiše od pupíku dolů. Musela jsem je celkem pravidelně holit. Po porodu jako když utne.

Oslabené svaly pánevního dna - před porodem jsem pravidelně tyhle partie posilovala, byla jsem tedy dost zklamaná z toho, jak slabé tyhle svaly po porodu byly. Venušiny kuličky (střední váha), které jsem dřív mohla mít celý den a ani jsem o nich nevěděla, mi vypadly asi tak s prvním krokem. Časem se to zlepšilo, ovšem ani teď (půl roku po porodu) nejsem tam, kde jsem byla před. S nějakým skákáním na trampolíně na mě nechoďte!

Neúnavné noční vstávání - nechápala jsem, co na tom nočním vstávání ty matky furt řešej. Vstávat 3x za noc mi přišlo celkem schůdný, byla jsem plná energie. Ovšem jen v šestinedělí. Pak přišla krize.

Žízeň - pořád. Byla jsem jak velbloud. Normálně vypiju max. litr tekutin za den, v šestinedělí jsem ale pila neustále. A žízeň nebyla k uhašení. Všechno to asi šlo do mlíka.

3 měsíce po porodu

Padání vlasů - už už jsem si pískala, jak se mi tenhle nešvar vyhnul, když tu najednou začly vlasy padat. Přesně 3 měsíce po porodu. Úplný chomáče jsem měla na rukách po každém umytí hlavy, moje dlouhé tmavé vlasy byly úplně všude po bytě, neustále jsem je sundavala dokonce i z Papouščete. Všechno se to zastavilo 6 měsíců po. Je zajímavý, že to zpoždění bylo 3 měsíce - stejnou dobu trvalo mýmu tělu kdysi zareagovat na vysazení antikoncepce ...

Mastné vlasy - spolu s tím, jak začly vlasy padat, rozjelo si i jejich větší promazávání. A to byl dvojitej opruz - mastný vlasy si musíte častějc mejt, tudíž častějc vidíte ty chomáče, co vám po umytí zůstavaj na rukách. A taky se vám častějc ucpává odpad :D V 6 měsících se zas všecko hodilo do normálu, naštěstí.

Vylezlý pupík - všichni říkali a všude jsem četla, jak ten můj vystrčený pupík z těhotenství po porodu pěkně zas zajede dovnitř. Houbelec. Zajel, to jo, ale ne tak, jak býval dřív. Na jedné straně je vlastně dost vystrčenej, takže můj oblíbený pearcing v pupíku už taky neni to, co bejval :( Beru to jako památku na těhotenství.

Povislej zadek - po šestinedělí tak nějak začnete víc řešit, jak vrátit všechny partie těla na své místo. Jak už jsem psala výše, s břichem nebyl v mém případě problém, ale ten povislej zadek! V životě jsem ho neměla tak ošklivej! To bude chtít hodně cvičení (dřepy v mém případě nepřicházej v úvahu, nedělaj mi dobře na kolena).

Bolesti v zádech - jak se furt schejbáte k postýlce, k přebalováku, navíc taháte už celkem váhu (Papoušeče tou dobou mělo přes 6 kg), můžou vás rozbolet záda. Pár dní jsem se nemohla pomálu ani přetočit v postli. Naštěstí jsem to cvičením rozhýbala. V ty dny mi obět pomohl partner, kterého jsem požádala, aby Papoušče přenášel a choval zásadně jen on.

Únava z nočního vstávání - dlouhodobá nevyspalost se začla projevovat, strašně, ale fakt strašně moc jsem se chtěla vyspat celou noc bez přerušení. To mi bohužel dopřáno nebylo. Jednou (v období růstového spurtu, kdy Papoušče jedlo asi tak každou hodinu i v noci), jsem se dokonce celá rozklepala, začlo mi hučet v uších, dělaly se mi mžitky před očima ... Úplně hotová jsem si lehla k partnerovi do ložnice a poslala ho starat se o mimino s tím, že mi ho má nosit jen na kojení. Když viděl, jak jsem dead, přinesl mi sklenici vody a jablko na doplnění rychlých cukrů a šel vedle k otesánkovi.

Hlad - víte, jak se říká, že v těhotenství jí ženská za dva? Blbost! V těhotenství neni v žaludku místo na to, abyste se cpaly. Ovšem při kojení, obzvlášť, jestli máte takovýho otesánka jako mám já, to je jiný kafe! Cpala jsem se od rána do večera dvojitýma porcema jídla, tučný netučný. V tuhle dobu jsem strašně chtěla jít na nějaké All you can eat, páč to by se neskutečně vyplatilo! A hlavně jsem nepřibrala ani deko, naopak, váha šla pořád dolů. Neskutečný. Celé příbuzenstvo si myslelo, že mám snad v břiše tasemnici, když vidělo, kolik toho spořádám. Dokonce jsem dojídala po svém partnerovi :D

Chuť na sladké - přibližně ve 3 měsících věku dítěte přišel růstový spurt, kojení po hodině a nedostatek energie. Z toho ta chuť na sladké. Spořádala jsem každý den celou tabulku čokolády (té hořké, 75% a víc kakaa) na posezení. Jakmile odezněl spurt, upravila se i chuť na sladké, pořád ale trochu bojuju s tím, že si tělo na cukr zvyklo a teď ho vyžaduje častěji než dřív.

6 měsíců po porodu

Zdá se mi, že 6 měsíců po dni D se moje tělo zas tak nějak dostalo do původního stavu, i když s drobnými změnami. U mě to konkrétně znamená cca 8 kg pod váhou před otěhotněním (kdo by to byl řekl!), lehce vylezlý pupík a (stále ještě) oslabené svaly pánevního dna. Věřím, že ty svaly ještě vypracuju, s pupíkem asi nic nezmůžu, váhu neřeším, jsem ráda, že už nepadá dolů, nejde ale ani nahoru - neustálý hlad přešel :) Ani to noční vstávání už mi tolik nedává zabrat.

P.S.: Slyšela jsem, že po porodu také někomu vylezou strie, tak bacha na to! Porodem péče o tělo ještě zdaleka nekončí! Jiné ženské zas bojujou s rozestupem břišních svalů.

Co byste doplnily vy, matky? S čím jste se setkaly během prvního půl roku (nebo i roku) po porodu?