Chorvatský deník: Cesta tam

Papouščeti je přesně 10 měsíců, takže dárek k těmhle narozeninám (ano, první rok slavíme každý papouščí měsíc a dáváme mu malý dárek) máme vyřešen :)

Už v zimě jsme přes portál Airbnb rezervovali vilku v Chorvatsku, konkrétně ve vesničce cca 50 km jižně od Splitu. Neni to blízko. Něco přes 1 000 km autem, Google říká cca 11 h cesty. Autem proto, abysme mohli vzít s sebou všechny ty papouščí krámy a mohli vše přizpůsobit potřebám dítěte.

Řeknu vám, balit na 14denní dovolenou u moře, to je nátěr! Normálně bych byla zabalená během jednoho večera. Takhle jsem z toho byla nervózní už asi týden před odjezdem. To je oblečení, přebalování, jídlo(!), věci k moři, který normálně nepotřebujete (slunečník, měkké sezení, bazének, plavací kruh ...), hračky, jídelní židlička ... No prostě krámů až po střechu.

Sbaleno k moři

Úspěšně jsme to ale nakonec zvládli a na naši dlouhou cestu vyrazili ve 20:30 z Plzně (původně jsme chtěli vyrážet mezi 18. a 19. hodinou, to ale jaksi nevyšlo). Na noc jsme se rozhodli jet proto, aby Papoušče ideálně celou dlouhou cestu prospalo. On když je totiž ten malej neposeda vzhůru, tak mi rozhodně nevydrží sedět přikurtovanej v sedačce. Potřebuje trénovat lezení, stání, první úkroky atd. Bylo děsně fajn, že jsme všechny ty krámy narvali do kufru auta a vevnitř měli jen tašku s věcma, který jsme potřebovali mít po ruce a jídlo. Vznikl tedy manévrovací prostor mezi předním sedadlem spolujezdce a zadními sedadly, takže jakmile Papoušče něco potřebovalo, mohl spolujezdec i za jízdy přelézt dozadu a s malým miminem si např. hrát, aby měl řidič klid. Několikrát jsme využili.

Jak už jsem psala, vyrazili jsme v půl 9 večer. Moje zbožné přání bylo, že Papoušče okamžitě po výjezdu usne a probudí se až ráno v Chorvatsku. To se samozřejmě nestalo. Jako na potvoru se malýmu Pézetku nechtělo vůbec spát (bodeť by jo, když se ten den probudil z odpoledního spánku až v 6, příště už tu chybu neuděláme), takže během cesty na hranice s Německem (jeli jsme přes Železnou Rudu) spořádalo asi tak půl balíku křupek. Díky bohu za ně! Kolem 22:00 jsme zastavili na nějakém odpočívadle a nechali malýho vyblbnout v autě. Cca ve 22:30 konečně usnul!

Vybíjení posledních zbytků energie v autě před spaním

Já s přítelem jsme oba řidiči (a troufám si říct, že oba velmi dobří), takže jakmile se jeden z nás cítil unaven, zajelo se na parkoviště a vyměnili jsme si role. Bohužel, Papoušče má zřejmě nějaký radar na moji nepřítomnost ve voze, protože pokaždé, když jsem si odběhla na wc, se vzbudilo! Nakojila jsem, uspala a jelo se dál. Naštěstí.

To, čeho jsem se nejvíc obávala, se stalo cca v půli cesty - Papoušče se vzbudilo ve chvíli, kdy jsem na sebe vzala roli řidiče. Jelikož na partnera v noci reaguje strašně špatně, jeli jsme chvíli (cca 10 min) s veeeeelkým řevem. Jakmile se objevilo parkoviště, zajela jsem na něj a Papoušče uklidnila. Spása! Dalo se to přežít, ale lepší by bylo, kdyby už ten malej zmeťour uměl spát celou noc bez probuzení nebo kdyby alespoň nepotřeboval mámu, ale vystačil by si s tátou. Brzo to snad změníme.

Někdy kolem 6. ráno už se Papoušče vzbudilo a odmítalo dál spát. Normálka, řekli byste si. Ale ne u nás. Papoušče fakt neni ranní ptáče. Co se dá dělat, musíme jet dál. Ten náš malej neposeda ale v sedačce vzhůru moc nevydrží, samozřejmě si chce protáhnout svaly. Někdy kolem 7. zastavujeme na parkovišti a necháváme malýho lézt uvnitř auta.

Ranní rozcvička

Ani se nenadějem a je tu sračinec. A nemyslím tím tu chorvatskou vesnici😅. Přebalujem malýho venku na kapotě auta, pro pobavení (a možná údiv) všech ostatních Čecháčků kolem (a jejich fakt hodně, každý druhý auto na dálnici má českou SPZ).

Někdy kolem 10. stavíme ještě jednou, vyndaváme ven kempingovou deku a necháváme Papoušče ještě jednou lézt. Pak už to máme do cíle jen cca hodinu, během které nám dítě konečně na chvíli vytuhlo. Musím říct, že cesta je hned příjemnější. Z toho plyne, že jsme udělali fakt dobře, když jsme se rozhodli, že pojedeme přes noc. Ve dne bysme totiž museli neustále někde stavět, aby se dítě prolezlo a vybilo energii.

Pár tipů na dlouhou cestu autem s miminem:

• Jeďte na noc - u nás se to vyplatilo, dítě většinu cesty prospalo a nepotřebovalo se nikde protahovat.
• Nechte si vzadu vedle mimina volný místo (pokud to jde), ať můžete i za jízdy přelézt a dítě utišit nebo si s ním pohrát.
• Naplánujte denní spánek dítěte tak, aby se ideálně vzbudilo co nejdéle před cestou. Nám to nějak nevyšlo, Papoušče spalo do 18:00 a pak nechtělo v autě zabrat.
• Nezapomeňte na pár hraček, se kterými se PéZetko zabaví.
• Jídlo - já měla zavařenou kaši se zeleninou, nějaký přesnídávky v kapsičce, ale hlavně KŘUPKY! Ty totiž vyřešej (skoro) každej problém :D
• Když dítě spí, ať spí i ten, co zrovna neřídí - musíte se prostřídat, tak ať je vždy jeden z vás co nejčerstvější.
• Vemte do auta i nějakou peřinku, přece jen v noci může být docela chladno.
• Naplánujte cestu tak, abyste měli dostatečnou časovou rezervu na případné delší zastávky na protažení či cokoli jiného. My měli rezervu asi tak půl dne, nakonec jsme dorazili ještě před check-inem, úplně bez stresu.
• Když dítě vzadu začne řvát, nepanikařte, stlačte na vlastní hlavě tlačítko "MUTE" a dojeďte na nejbližší parkoviště/odpočívadlo. Holt si dítě chvíli provětrá plicní sklípky😏.