Ňák se to stalo, že už mi zase roste pupek, což jste možná zaregistrovali na Papouchovo Fejsbůku nebo Instáči (a jestli ne, tak se koukejte přidat :)). Když jsem zjistila, že jsem zase v tom, docela mě zajímalo, jaký to asi bude. Stejný jako to první těhotenství? Lepší? Horší?
Fyzické rozdíly
Břicho - největší rozdíl je jednoznačně v jeho velikosti. Roste rychlejš než při prvním těhotenství (což se dalo čekat, všude se píše, že to tak je, svaly holt nejsou to, co bejvaly), odhadem tak o měsíc (tzn. ve 3. měsíci je velký jak předtím ve 4.).
Nevolnosti - stejnej průběh jako s Papouščetem, přišly teda asi o týden a kousek dýl (Lvíče je podle ultrazvuku o cca 10 dní menší, takže to naprosto odpovídá). Zas se mi dělalo zle z jakýchkoli zdravých jídel (zelený stačilo jen vidět a bylo mi šoufl), zas jsem ulítávala na párcích, ovoci a taky taveňáku. Asi tak 2 tejdny mi bylo fakt hooodně blbě, jeden den jsem dokonce i zvracela. Pozitivní je, že tyhle nejhorší stavy přešly o trochu dřív než při prvním těhotenství, a to už kolem 13. týdne (předtím trvaly až tak do 17. týdne).
Únava - mnohem větší. Možná jsem ji ale teď jen víc vnímala, protože si prostě s malým 1,5letým dítětem doma nemůžu jen tak lehnout a číst nebo spát. Jak já jsem vzpomínala na práci, kam jsem se ráno dovezla autem, cestou koupila snídani, v klidu a jako pán se najedla, pak celý den seděla pěkně v pohodě na zadku u počítače, ještě nohy opřený nahoře o "těhotenskou kostku", žádný vaření, páč na oběd se šlo na polední menu někam do restaurace, no a večer po práci pěkně zalézt do postele nebo lehnout na gauč a odpočívat ...
Celkový "feeling" - horší. Mám pocit, že mě furt někde něco štípe, bolí (hlavně v břiše). To jsem předtím zažila až tak ve 3. trimestru. Holt už jsem stará herka a uvnitř taky není už forma. Taky to teda může být způsobeno tím, že neustále tahám 12kg náklad. Když si vzpomenu, že mě před 2 lety nenechali ani poponýst jogínskou židličku, abych náhodou netahala těžký věci ... :D
Pohyb - řekla bych, že menší, i když nemám představu, jak moc vydá ten pohyb kolem dítěte. Na procházky svižným tempem ale už nechodím a už vůbec ne 5km+, páč nemám kočárkový dítě, bohužel.
Přibírání na váze - rychlejší. V prvním těhotenství jsem během prvního trimestru zhubla 3kg a do konce první třetiny už je zpátky nenabrala. Teď šlo dolů jen 1kg a velmi rychle se zas vrátilo zpátky. Na konci trimestru už mám cca o 2kg víc než před otěhotněním. Nechci se vidět před porodem :D
Psychické rozdíly
Uvědomění si těhotenství - skoro nulové. Díky náročnému dítěti, které mě nenechá ani chvilku v klidu a furt po mně něco chce, nemám vůbec čas si plně uvědomit, že ve mně zas něco roste. Když teda pominu tu dlouhou kocovinu bez chlastání a bolesti nejrůznějšího druhu :)
Napojení na mimino - opět skoro nulové. S Papouščetem jsem si povídala pomálu od prvního dne, kdy se objevily 2 čárky. Lvíče takovou péči nemá, bohužel. Není čas. Přes den Papoušče, večer partner a pak už jen zalezu do postele a během vteřiny vytuhnu. Mrzí mě to pokusím se tuhle věc zlepšit. A doufám, že to na Lvíčeti nezanechá nějaké negativní následky.
Strach o mimino - je známo, že v prvním trimestru dochází velmi často k potratům. Strach jsem samozřejmě měla, asi stejný jako s Papouščetem. Těch 4-5 týdnů od první do druhé kontroly je fakt nekonečných!
Existenční otázky - s Papouščetem jsme byli oba s partnerem zajedno v tom, že to bude všechno v pohodě a že jsme ready. Teď se Lvíčetem si občas klademe otázku, jestli to není brzo, mít druhé dítě 2 roky po prvním. Ale už je na takové úvahy trochu pozdě, že jo :D
Oznamování a reakce příbuzných - chladnější. U prvního dítěte se (skoro) všichni radovali a hltali každou zprávu, chtěli bouchat šampaňský a skákat do stropu. Teď jsme si maximálně připili a ende šlus. Opět mě trochu mrzí, že Lvíče už nezažije takový emotivní ohňostroje, jaké zažilo Papoušče. Ale asi je to úděl druhorozených.
Praktické - jsem o mnoho chytřejší a i sestřičky u doktora se ke mně chovají jako k druhorodičce, tedy "to už víte, že jo", "to si určitě pamatujete", "to vám nemusíme vysvětlovat". Už tolik negooglím ohledně každého píchnutí nebo ohledně každé kontroly. Nečtu si každej den 2x, co se děje v daném týdnu se mnou a s miminem v břiše.
Jakkoli pesimisticky tohle srovnání zní, rozhodně to doopravdy není tak zlé, jak to na první pohled vypadá :D Těším se (hlavně teda na to, že si děti budou hrát spolu a dají mi tak chvilku klidu) a beru to momentálně tak, že holt druhorozený už nemají takovej prostor na všechno to prožívání.
Jo a ještě jedna super věc - nemusíme řešit žádný blbosti typu kočár, postýlka, dětskej pokoj, oblečení, těhotenský oblečení ... Všechno totiž máme :D
A jak jste prožívaly druhé (třetí, čtvrté, ...) těhotenství vy, co už to máte za sebou? Nebo kdy plánujete mít druhé dítě, jestli vůbec? Dejte vědět!
qQQ1q
Žádné komentáře:
Okomentovat