Jak jsem přestala v noci kojit

Konečně! Konečně jsem se dočkala té magické noci, kdy dítě spí od večera do rána BEZ PROBUZENÍ! Haleluja! Tak teď už jen takový! Do konce života prosím :D

Jak to mělo Papoušče se spánkem

Když se synátor narodil, budil se pravidelně po 3-4 hodinách na kojení, přebalení a pak hned zas spal. To bylo celkem v klidu, navíc tělo mělo z čeho brát. Když pominu růstové spurty, kdy se Papoušče budilo klidně i každých 45 minut (a každých 45 min poctivě sosalo), trval tenhle celkem fajn stav cca do 6. měsíce. To je to kritický období, kdy mimina často začnou lézt po čtyřech nebo být jinak pohybově aktivní a spánek vezme za své. Najednou se ze 3 nočních buzení stalo třeba 6 nočních buzení. Peklo na zemi, říkala jsem si. Jenže pak, v 9 měsících, přišly ještě zuby. A to bylo teprve to pravý peklo! Budíček každých 45 min, mezitím 5x otočka přes celý letiště (že by v tu dobu spalo Papoušče v postýlce, to fakt neexistovalo), takže já vzhůru v podstatě celou noc. Bohužel, tenhle "zubový" stav trval vždycky tak 2 - 4 týdny, pak byl cca 2 - 7 dní klid a pak to začlo znovu. Jak byl mladej starší, naučil se s těmi rostoucími zuby žít a noční buzení už nebylo tak pekelný, i když vstávačka 6x za noc v době "zubové" byl normál. Pak, cca kolem 14 měsíců, už přestaly být noci tak strašný, když rostly zuby, tak byla vstávačka tak 4x, když ne, stalo se párkrát, že jsem musela přerušit svoje snění jen 2x. Úspěch, říkala jsem si! Nicméně celá noc bez probuzení je celá noc, to je prostě marný ...

Jak jsem přestala v noci kojit

Ve věku 15 měsíců jsme nechali Papoušče poprvý v noci beze mě s tím, že jednu noc mělo lahvičku odstříkanýho mlíka (ani nevím, jak se to tehdy povedlo, že jsem byla schopná vydolovat asi 120ml!), tu druhou, za týden, už mělo k dispozici jen obilný mlíko. Obě noci zvládlo v pohodě, někdy kolem 2. hodiny si cuclo a pak zase usnulo. Samozřejmě s buzením na dudlíka. Moje máma to tedy zvládla bravurně a my tak s partnerem pocítili nebývalou svobodu! Ale to byl jen začátek!

Díky téhle zkušenosti jsem se pak už nebála nechat Papoušče doma přes noc a ani partner se nebál, že by to nezvládl. Když se tedy naskytla příležitost jet na celý víkend s holkama na Šumavu, slovo dalo slovo a já opravdu odjela s tím, že dítě zůstalo doma jen s tátou a v případě nutnosti s ovesným mlíkem. Kdekdo se mě ptal, jestli nejsem nervózní nebo nemám strach. Neměla jsem. V tu dobu už jsem byla já sama přesvědčená, že Papoušče kojení vyloženě nepotřebuje, že už jde prostě jen o zvyk nebo něco "na chuť". No a samozřejmě to kluci doma zvládli bravurně. První noc budíček 3x, což byl standardní stav, z toho jednou delší uspávání (tulení a tak), jinak stačil jen dudlík a spalo se dál. Druhá noc už jen jedno vzbuzení. Dítě nepilo nic. Dělala jsem si srandu, že jsem měla odjet aspoň na týden, že pak už by určitě dítě spalo celou noc bez probuzení.

Velmi důležité ale bylo, že to oba chlapi doma zvládli bez většího zádrhelu. Když mi pak tedy partner řekl, že utneme noční kojení, že už to určitě teď všichni zvládnem (myslel samozřejmě hlavně dítě), souhlasila jsem, protože jsem najednou byla opravdu vnitřně přesvědčená, že už je to ok a že to tentokrát fakt dáme (veškeré pokusy předtím ztroskotaly). A to byl, podle mého, ten nejdůležitější faktor úspěchu. Jakmile totiž máma není sama přesvědčená o tom, že dítěti nedá, tak si dítě vždycky vydupe svojí.

První noc se samozřejmě Papoušče chtělo vrátit ke svému zaběhnutému režimu, tedy kojit se alespoň jednou, ideálně ale tak 2-3x za noc. Při prvním probuzení jsem mu to vysvětlila, i když to teda trvalo třeba 30 min. Na druhý pokus už jsem to ale ani po hodině nedávala, tak jsem musela odejít dospat zbytek noci do vedlejšího pokoje a dítě nechat v posteli s partnerem. Chvíli jsem slyšela malýho brečet, ale netrvalo to moc dlouho a už chrupal (narozdíl ode mě).

Tenhle stav, kdy se Papoušče v noci budilo pořád stejně často a dožadovalo se kozy, trval cca 14 dní. První týden jsem skoro každou noc přelezla v kritickém okamžiku do jiného pokoje. Další týden jsme si s partnerem v noci měnili pozice (aby byl on na té půlce u dětské postýlky a Papoušče tak necítilo mě a mlíko). Musela jsem teda spát v triku (jsem zvyklá spát nahá) a pár nocí dokonce i v podprdě (vzala jsem si pohodlnou lambádu), páč jakmile dítě uvidělo nebo nahmatalo náznak prsa, hned byla chuť.

Po těch přibližně 14 dnech, kdy jsme trpělivě v noci Papouščeti vysvětlovali, že v noci mlíko neni, že v noci se spí (i mlíko spí) a že kojení bude zase ráno, až bude světlo, se s tím to dítě nenechavý naučilo žít a přestalo se v noci dožadovat té zázračné bílé tekutiny. V tu chvíli jsem už zase spala pěkně vedle něho a nebyl absolutně žádný problém s tím, že by se po mně v noci sápal. V tu dobu se budil cca 2x za noc s tím, že jednou, většinou, když jsme si šli kolem půlnoci lehnout, mu stačilo dát dudlíka a spalo se dál. Podruhé, cca kolem 4. ráno, jsem ho musela přebalit (nesnáší mokrou plínu) a většinou dát ke mně do velké postele a přitulit, aby znovu usnul. I to byla pro mě ale neskutečná výhra! Říkala jsem si, že kdyby to takhle bylo, tak jsem spokojená. Ani jsem už nepotřebovala víc.

Jak Papoušče prospalo celou noc

No a pak, po měsíci od utnutí nočního kojení, jsme dali večer Papoušče spát (ve 22:00). Nutno podotknout, že od té doby, co si zvyklo na to, že se v noci nekojí, usíná zásadně ve své postýlce. Nejdřív se spolu ve velké posteli přitulíme, skoukneme nějaký ty Rákosníky, ale pak většinou Papoušče samo usoudí, že má dost, zaleze si do postýlky a usne. Tak to bylo i onu magickou noc. Papoušče po pár dílech zelenýho mužíčka zaklaplo notebook a zalezlo do postýlky. Po chvilce převalování usnulo (a já s nim). Partner přišel někdy kolem 1. hodiny. Mně to na minutku vzbudilo, dítě ne, to spalo jak zabitý. Když mě pak v noci probudil brekot, začla jsem tradiční postup - přebalit - plína byla NAPROSTO suchá! - tak nic, nechala jsem mu jí. Pak přitulit ke mně do postele. Během chvilky malej zas usnul a já si alespoň mohla dojít na wc, když už jsem byla vzhůru, že jo. Cestou jsem se mrkla na hodiny a k mému totálnímu údivu zjistila, že už je čtvrt na 7!!! Nevěřila jsem tomu a běžela pro jistotu ještě pro mobil, abych se přesvědčila na digitálních hodinách. A fakt! Takže já vyspalá a dítě ještě znovu usnulo. Mimochodem, kdyby mu nebyla zima, zřejmě by se vzbudil až kolem 8., kdy normálně vstává. Jenže blbec se v noci furt odkovává, takže když jsem na něj v těch čtvrt na 7 sáhla, byl úplně studenej.

Takže ještě tohle vychytat a bude to naprosto perfecto! I teď je to teda perfecto, vážně! Na tohle jsem se těšila od porodu a jsem strááááášně šťastná, že to vypadá na úspěch už teď v roce a půl věku.

Tipy, jak přestat kojit (aneb co pomohlo mně):

1. být sama vnitřně přesvědčená, už to tak chci a že to zvládnu
2. podpora partnera, který v případě nouze i v noci pomůže
3. vyzkoušet si, jak to dítě zvládne bez vás - nejlépe odjet nebo odejít na noc nebo dvě pryč
4. nedávat dítěti impulz ke kojení, tzn. neukazovat prsa, vzít si triko a klidně i podprdu, ať ty kozy prostě cejtí co nejmíň a nedráždí ho to :)
5. když se dítě kojení dožaduje, zkuste mu vysvětlit, že mlíko teď nebude (u nás fungovalo něco ve smyslu "koukni ven, je tam tma, všichni spí, mlíko taky spí, bude zas až ráno")
6. když nic nepomůže, prostě odejděte z pokoje a nechte dítě s partnerem (tady je fakt důležitá spolupráce partnera!)
7. vydržte, pravděpodobně to nepůjde hned první noc, nejspíš ani tu druhou, třetí, ...

Držím palce všem mámám, který mají taky nespavý dítě, aby to ještě chvíli vydržely a aby ta jejich magická noc přišla co nejdřív! :)