"My bysme vám chtěli říct, že čekáme dítě." "Wow, a BYLO TO PLÁNOVANÝ??" Tak tuhle otázku jsme slyšeli pokaždý, když jsme někomu oznámili, že budem brzo tři. Odpověď jsme si už už chtěli nahrát na magneťák a pouštět pořád dokola. Spolu s otázkou "A co to bude?" se zařadila mezi ty nejotravnější, které jsem v těhotenství slýchávala.
Je fakt, že pro mnoho lidí v našem okolí byl tohle oznámení šok, protože jsme se ani smykem nikomu nikdy nezmínili, že o dětech vůbec uvažujeme. Ba naopak - já několik let, a zejména poslední rok, vehementně všude prohlašovala, že na děti je ještě brzo. Všechno to byla past :) Past na lidi kolem nás. Nechtěli jsme se totiž vystavit tomu tlaku, kdy se vás každý měsíc každý druhý člověk ptá, jestli teda už.
A jak jsme se vlastně k té myšlence vůbec dostali? Inu, to jsme si tak jednou o silvestrovské noci řekli, že už se na to cejtíme a že do roka by to šlo. A tak se taky stalo. Takže odpověď na otázku z úvodu zní: Ano i ne. Ano, protože to nebyla náhoda. Ne, protože jsme úplně nepočítali s tím, že to půjde tak rychle.
Konec pohádky o tom, jak jsme k Papouščeti přišli :)
Žádné komentáře:
Okomentovat