Předporodní očekávání

Až do teď bylo Papouchovo plné jen papouščích dojmů a mouder. Je jasný, že každá ženská je jiná, a tedy i těhotenství, porod a následně i dítě jsou rozdílné. Aby byl tedy blog co nejrozmanitější a nejvěrohodnější, přináším vám historický první příspěvek psaný cizí rukou! Pro zachování anonymity pisatelky jí říkejme třeba Anna, i když se Anna nejmenuje :) Tahleta Anna pro vás (a určitě i pro sebe) sepsala její pocity a očekávání těsně před porodem. Tady jsou:

Za chvíli budu rodit.... Do oficiálního termínu porodu mi zbývá 6 dní, což znamená, že teď už se můžeme směr "Vinohrady" vydat fakt kdykoliv. A upřímně, sice se trochu (dost!!) bojím, co přijde s miminem, ale už se těším, až ho uvidíme, těším se, že se zbavím bolesti třísel (o tom nikde nikdo nepsal, že bolí třísla a dokonce stydké pysky, jak se to tam natahuje a chystá na porod) a té hrozné neobratnosti. 

Protože se pak chci podělit o to, jak to probíhalo při porodu, rozhodla jsem se teď sepsat svoje očekávání, abych se na to zpětně mohla podívat a ocenit svou předvídavost / vysmát se své naivitě. 

Prakticky bez váhání jsem se rozhodla rodit v Praze na Vinohradech. Ačkoliv porodnice měla v době registrací (květen 2017) dost špatnou pověst, kamarádky gynekoložky říkaly, že se tam v lednu změnil komplet personál a zároveň hodnocení do konce roku 2016 byla dost negativní, ale od začátku 2017 jsou hodnocení dost pozitivní až nadšená, vyzdvihující osobní přístup a respekt k rodičce. 

Domnívám se, že jsem relativně příčetná ženská, takže si zjišťuju informace, ale velmi vítám moderní medicinu 21. století, zároveň chci dostat dítě hned na břicho, nechat dotepat pupečník a pokud možno rodit bez nástřihu. Jsem si ale plně vědoma rizik s porodem spojených, takže se velmi ochotně libovolné z těchto "vymožeností" vzdám, pokud to s nějakým dobrým odůvodněním lékaři navrhnou (například se radši nechám nastřihnout, než že bych se měla roztrhnout, nebudu trvat na dítěti na břiše, pokud pediatr zhodnotí, že dítě potřebuje prohlédnout někde jinde).

Obecně jsem hysterka a plašan. Všechno plánuju, bojím se, bývám hysterická. Je neskutečné, že zrovna v případě tak důležité věci (porodu!) jsem překvapivě v klidu. Počítám s tím, že to bude bolet, ale aspoň budu vědět proč. Počítám s tím, že budu unavená, že tam bude dost krve, že se mi taky může stát nějaká špinavá nehoda na sále. 

Plně si uvědoumuju, že mým cílem i cílem personálu je přivést na svět zdravé dítě s pokud možno co nejmenšími následky pro mne. Věřím jim. Vím, že oni ví, co mají dělat. Mám pocit, že moje tělo a moje mimino ví velmi dobře, co mají dělat. Vezměte si, že za 9 měsíců moje tělo vypěstovalo nového člověka. Jen ze dvou malilinkatých buněk vypěstovalo nového člověka, co má všechny obvyklé komponenty, bude dýchat, bude mu proudit krev... Je to zázrak. 

Mezi registrací a nástupem do poradny jsem několikrát volala na ambulanci s prosbou, aby mi poradili. Sestřičky byly vždycky velmi milé a mé obavy rozehnaly. Ano, přiznávám, hysterická prvorodička... bála jsem se, jestli jsem plod nemohla uvařit, když jsem spala přitisknutá na partnera a druhý den mne bolelo břicho. Jo, klidně se smějte. Sestřičky se nesmály. Byly extrémně milé a ujistily mne, že je to v pořádku, ale že pokud se bojím, tak ať přijedu, že nejdůležitější je, abych byla v klidu a bez obav. První plusové body! 

Další plusové body pak porodnice získala při nástupu do poradny. OK, čekala jsem a to příjemné nebylo. Čekala jsem hodinu na to, aby mne zvážili a poslechli srdce mimina (ještě ne monitory, jen takový rychlý poslech) a pak další hodinu na poradnu. Ale stálo to za to. Hrozně milý a hezký (!!) doktor byl nesmírně ochotný. Říkal mi,  ať se ptám na všechno, co si nejsem jistá, co nevím. Zeptala jsem se ho, jak to u nich probíhá a on se rozpovídal. Že se snaží nenastřihovat, že je běžná praxe, že dítě dávají hned na břicho a pediatr ho kontroluje na těle matky, že mi mohou nabídnout anestezii, ale nutit mi to nebudou. Jak tak povídal, tak jsem si tak v hlavě probírala své porodní přání a škrtala jednu položku za druhou. Vypadá to, že to všechno dělají automaticky. Pro jistotu jim ten papír ale samozřejmě dám, jen jsem ráda, že o to nebudu muset bojovat. Jedna věc mne hodně potěšila - mám strach z kanyl. Hodně velký strach. ani ne z jehel, ale z kanyl. Doktor slíbil, že pokud budu bez komplikací a nebudu chtít anestezii, tak bych jí nemusela mít preventivně. Začala jsem Vinohrady milovat! 

Další body porodnice získala za papíry, které mi dali v předstihu. Rovnou jsem dostala informovaný souhlas, ať se na to podívám doma, ať si to přečtu a kdybych měla dotazy, ať mám možnost se na to ptát. Mimo jiné je v těch papírech napsáno kdy a za jakých okolností se používají kleště. A taky tam moc hezky prosí o souhlas s císařským řezem, kdyby to bylo potřeba. ¨S odůvodněním, že kdyby to nastalo, tak může jít o vteřiny a je lepší nezdržovat se papírováním. Není třeba říkat, že jsem podepsala a jsem ráda, že jsem měla čas si to všechno projít v klidu doma. 

Zatím nevýhody: U druhé poradny tam na vozíčku seděla paní, plakala a držela si bříško. Mluvila jsem s ní a ukázalo se, že paní čeká na převoz na jiné oddělení, že je po těžkém potratu. Přišlo mi hrozně necitlivé nechat tam paní čekat mezi tolika prosperujícími těhotenstvími. A myslím, že to nebylo příjemné ani pro jednu stranu. 

A pak je nevýhoda dlouhé čekání.

Až na tyhle zádrhely porodnici věřím, porodu se nebojím a těším se. Tak schválně, jak to dopadne. Ozvu se, až se rozdvojím.

Tak schválně, s čím do toho jdete nebo jste šly vy? Dejte vědět do komentářů.

A Anně přeju já i malý Papoušče, ať jí to všechno vyjde podle jejích přání, celý porod proběhne bez komplikací a ať jsou na ní i na oddělení šestinedělí tak milí, jako v poradně! Držíme palce, Anno, a budeme se těšit na srovnávací příspěvek "PO" :)